Zdravotnictví
Máte pravdu, série o „Básnících“ (zejména první díl Jak svět přichází o básníky z roku 1982) je v Česku naprostou klasou, která ilustruje cestu studentů medicíny od prvních přednášek až po praxi a atestace.
Srovnání tehdejší historie s realitou Evropské unie v roce 2025 ukazuje propastné rozdíly v technologiích, ale i zajímavé paralely v lidském přístupu:
1. Standardizace vzdělání v rámci EU (2025)
Historie (Básníci): Štěpán Šafránek studoval v uzavřeném systému československého školství. Jeho diplom byl platný primárně doma nebo v zemích východního bloku.
Současnost (EU 2025): Dnešní medici studují podle směrnice 2005/36/ES, která nařizuje minimálně 5 let studia a 5 500 hodin teoretické a praktické výuky. Díky tomu je jejich diplom automaticky uznáván v celé EU, což umožňuje masivní mobilitu lékařů (např. čeští medici běžně odcházejí na stáže či do praxe v Německu či Rakousku).
2. Technologie a "implementace do praxe"
Historie: Praxe v „Básnících“ znamenala fyzický kontakt s pacientem, ruční psaní receptů a papírové karty. Vrcholem techniky byl fonendoskop a rentgen.
Současnost (EU 2025): Od prosince 2025 vstupuje v platnost nařízení o Evropském prostoru pro zdravotní data (EHDS). Student medicíny v roce 2025 už nepracuje s papírem, ale s digitálními záznamy, které jsou interoperabilní napříč členskými státy EU. Praxe zahrnuje robotickou chirurgii a telemedicínu, o čemž Štěpán s Kendym jen snili.
3. Postavení lékaře ve společnosti
Historie: Ve filmu vidíme lékaře jako nezpochybnitelnou autoritu v bílém plášti, na kterou se s úctou obrací celá vesnice.
Současnost (2025): Role se posunula k partnerskému přístupu. Pacient v roce 2025 je informovaný uživatel systému. Lékaři v ČR i EU čelí obrovskému administrativnímu tlaku a syndromu vyhoření. Zatímco Štěpán řešil básně a lásky, dnešní mladý lékař v EU řeší legislativní požadavky na zdravotnické prostředky (nové standardy MDR 2025) a extrémní nedostatek personálu.
4. Nedostatek lékařů – společný jmenovatel
Historie: Systém byl stabilní, lékařů byl relativní dostatek a byli „přidělováni“ do regionů (tzv. umístěnky).
Současnost (2025): Česko i zbytek EU bojuje s kritickým nedostatkem lékařů. V ČR v roce 2024/2025 chybí stovky praktiků; přibližně 5 % obyvatel (přes 550 tisíc lidí) nemá svého registrujícího lékaře. Tento problém je dnes celoevropským tématem, které vyžaduje společnou strategii EU pro udržení zdravotníků v systému.
Zatímco poetika „Básníků“ (vztahy, humor a lidskost) zůstává v medicíně dodnes klíčová, systémové prostředí v roce 2025 je díky EU mnohem propojenější, techničtější, ale také podstatně byrokratičtější a personálně napjatější.
AI
Statistiky nemocnic v EU v roce 2025 odrážejí různorodost vnitrostátních systémů. Zatímco některé země sází na dominantní státní sektor, jiné mají silnou tradici soukromého (často neziskového) provozování.
Souhrnný přehled pro EU (data 2025)
V rámci celé Evropské unie připadá v průměru přibližně 511 nemocničních lůžek na 100 000 obyvatel. Soukromý sektor (neziskový i ziskový) tvoří významnou část infrastruktury a v roce 2025 reprezentuje přibližně 42 % všech nemocničních lůžek na kontinentu.
Srovnání vybraných států (počet lůžek na 100 000 obyvatel)
Zde je rozdělení podle dostupných dat za rok 2024 a 2025:
Země Celkem lůžek na 100k obyv. Charakteristika sektoru
Bulharsko 864 Nejvyšší hustota lůžek v EU; vysoký podíl veřejných zařízení.
Německo 766 Druhý nejvyšší počet v EU; silné zastoupení soukromých neziskových nemocnic.
Rumunsko 728 Vysoká hustota lůžek, dominantní státní vlastnictví.
Česko ~600 Podprůměrná lůžková kapacita oproti DE, ale 2/3 nemocnic jsou soukromé (mají však jen 1/2 lůžek).
Španělsko 288 Nižší počet lůžek; efektivita postavená na ambulantní péči.
Švédsko 187 Nejnižší počet lůžek v EU; extrémní důraz na centralizaci a domácí péči.
Klíčové trendy v roce 2025
Struktura v ČR: Téměř dvě třetiny (cca 122 ze 192) nemocnic v Česku jsou soukromá zařízení (vlastněná fyzickou nebo právnickou osobou), ale disponují méně než polovinou celkové lůžkové kapacity.
Pokles lůžkových kapacit: Napříč celou EU dochází k řízenému snižování počtu lůžek (pokles o cca 7 % za poslední dekádu). Důvodem je rozvoj vědy a technologií, které zkracují dobu hospitalizace nebo ji nahrazují jednodenní chirurgií.
Efektivita: Analýzy z března 2025 ukazují, že vyšší zapojení státu do financování zdravotnictví je statisticky spojeno s vyšší celkovou efektivitou systému ve srovnání s čistě tržními modely.
Pokud byste chtěli detailní srovnání konkrétní země (např. Rakousko vs. ČR), mohu se zaměřit na jejich specifické modely financování.
AI
Komplexní onkologická péče, která zahrnuje chirurgii, systémovou léčbu i ozařování (radioterapii), je v EU vysoce specializovaná. Zatímco běžných nemocnic jsou tisíce, pracovišť schopných poskytnout celou tuto triádu je podstatně méně.
Situace v EU (2025)
Radioterapeutická výbava: V EU je v provozu přibližně 3 000 jednotek radiační terapie (např. lineární urychlovače). Ne každá nemocnice je však má; jsou koncentrovány do specializovaných center.
Síť komplexních onkologických center (CCC): EU v rámci "Plánu boje proti rakovině" buduje síť certifikovaných center. Do konce roku 2025 má mít každý členský stát alespoň jedno národní komplexní onkologické centrum.
Certifikace: V listopadu 2025 zahájilo proces evropské certifikace prvních 33 center z 11 zemí (např. 14 ve Španělsku, 4 ve Francii). Cílem je mít do roku 2028 celkem 100 takových špičkových center pro celou EU.
Situace v Česku (2025)
V ČR je systém onkologické péče vysoce centralizovaný do tzv. Komplexních onkologických center (KOC), která jako jediná disponují kompletním vybavením pro ozařování i náročné operace:
Počet center: V ČR funguje 13 Komplexních onkologických center.
Dostupnost: Tato centra (včetně Masarykova onkologického ústavu v Brně, který je národním lídrem) zajišťují péči pro více než 90 % všech onkologických pacientů v ČR.
Radioterapie: Přestože má ČR přes 160 nemocnic akutní péče, ozařování je dostupné pouze na specializovaných pracovištích (vázaných na KOC), kterých je v zemi zhruba 30.
Shrnutí: Z celkového počtu nemocnic v EU (v řádu tisíců) se o kompletní onkologickou léčbu včetně ozařování dokáže postarat jen zhruba 5–10 % největších a nejspecializovanějších zařízení. Většina menších nemocnic provádí pouze diagnostiku nebo méně náročné operace a pacienty následně odesílá do těchto specializovaných center.
AI
V roce 2025 je péče o rodičky v Evropské unii velmi dobře pokryta, i když v některých regionech dochází k centralizaci kvůli klesající porodnosti. Zatímco komplexní onkologickou léčbu (včetně ozařování) poskytuje jen zlomek nemocnic, porodnice jsou mnohem dostupnější.
Situace v Česku (2025)
V České republice je síť porodnic velmi stabilní a rozdělená podle náročnosti péče:
Celkový počet: V ČR funguje celkem 87 porodnic.
Struktura center:
60 standardních porodnic: Zajišťují péči o fyziologické porody (příjem, porodní sál, oddělení šestinedělí).
15 perinatologických center intermediární péče: Pro předčasné porody od 31. týdne.
12 perinatologických center intenzivní péče: Špičková pracoviště pro nejrizikovější případy (např. extrémně nedonošené děti).
Trend 2025: Kvůli poklesu porodnosti (v roce 2024 a 2025 dosahuje historických minim) zdravotní pojišťovny jednají o budoucnosti přibližně 6 až 20 menších porodnic, které mají méně než 600 porodů ročně.
Srovnání v rámci EU (2025)
Napříč EU je dostupnost porodnic vyšší než u onkologických center, ale nižší než u všeobecných nemocnic:
Podíl lůžek: Porodnická a gynekologická lůžka tvoří v EU přibližně 8–10 % všech lůžek v akutní péči.
Délka hospitalizace: Standardem v EU (včetně ČR) v roce 2025 zůstává pobyt 72 hodin po nekomplikovaném porodu (48 hodin v případě časného propuštění).
Nová služba (ČR 2026): Jako reakci na evropské trendy zavedlo Ministerstvo zdravotnictví novinku – od ledna 2026 budou mít ženy po porodu nárok na tři návštěvy porodní asistentky doma hrazené z pojištění, což umožní dřívější odchod z nemocnice do domácího prostředí.
Shrnutí: Zatímco ozařování pro onkologické pacienty nabízí v ČR jen 13–30 pracovišť (cca 10–15 % nemocnic), plnohodnotnou péči o matku a dítě (porod a lůžkové oddělení) poskytuje přibližně 45 % všech českých nemocnic (87 z cca 190). V EU je tento poměr podobný, s rostoucím důrazem na poporodní péči v domácím prostředí.
AI
Pojem „domácí lékař“, jak si ho pamatujeme z dob Básníků nebo starších filmů (lékař s černou brašnou, který pravidelně obchází pacienty u nich doma), se z běžné medicíny vytratil, ale v roce 2025 zažívá v EU svůj návrat v moderní a technologické podobě.
Dnešní podoba „domácího lékaře“ v EU funguje ve třech hlavních rovinách:
1. Právo na návštěvní službu (ČR a vybrané země EU)
V Česku i v roce 2025 stále existuje povinnost praktického lékaře vykonat návštěvní službu u pacienta, pokud mu jeho zdravotní stav neumožňuje přijít do ordinace.
Realita v ČR: Lékaři tuto službu provádějí nejčastěji u imobilních seniorů nebo terminálně nemocných. V běžné populaci je ale vzácná kvůli personálnímu nedostatku.
Irsko a Německo: Zde je systém návštěv u praktických lékařů (GPs) stále poměrně silný; někteří lékaři si na domácích návštěvách zakládají svou praxi.
2. „Hospital at Home“ (Nemocnice doma) – Trend roku 2025
Toto je nejmodernější podoba domácího lékaře, která se masivně šíří v Francii, Německu a Itálii.
Jak to funguje: Pacient není v nemocnici, ale doma má nainstalované senzory a monitorovací zařízení.
Návštěvy: Lékař nebo specializovaná sestra za ním dochází domů provádět úkony, které se dříve dělaly jen na lůžkovém oddělení (např. nitrožilní aplikace léků nebo převazy po složitých operacích).
3. Digitální domácí lékař a telemedicína
Od roku 2025 se v EU naplno rozvinula digitální péče:
Dálkový monitoring: Díky evropskému nařízení o zdravotních datech (v platnosti od března 2025) může lékař sledovat vaše životní funkce na dálku.
Soukromé služby: V zemích jako Německo nebo Francie expandují platformy (např. GPDQ), které nabízejí „on-demand“ výjezd lékaře domů na zavolání přes aplikaci, podobně jako si objednáváte taxi.
Maďarsko a seniorská péče: V roce 2025 Maďarsko dokončilo projekt, kdy 1,5 milionu seniorů dostalo chytrá nositelná zařízení napojená na centrální dispečink, který v případě potřeby vysílá pomoc přímo do domu.
4. Domácí hospicová péče
Tato oblast je dnes nejbližší oné staré romantické představě lékaře v domě. Mobilní hospice v ČR i v EU umožňují lidem dožít doma za podpory týmu lékařů a sester, kteří jsou k dispozici 24/7.
Závěr: Klasický „rodinný lékař“, který zná tři generace rodiny a staví se na kávu, je v roce 2025 spíše luxusní placenou službou nebo specializovanou péčí pro seniory a těžce nemocné. Většina populace dnes „domácího lékaře“ potkává spíše přes video-konzultaci nebo digitální aplikaci.
AI
Pohled pod pokličku českého zdravotnictví v roce 2025 odhaluje fascinující paradox: máme systém, který produkuje výsledky na úrovni nejbohatších zemí světa, ale za cenu extrémního vyčerpání personálu a historických dluhů v prevenci.
Zde je můj analytický vhled na to, co nás zdobí a kde nám ve srovnání se zbytkem EU „ujíždí vlak“:
Co vyzdvihnout: „Český medicínský zázrak“
Extrémně nízká novorozenecká úmrtnost: Česko se dlouhodobě drží na světové špičce (spolu se Skandinávií a Japonskem). Síť 12 perinatologických center funguje jako dokonale promazaný stroj, který zachraňuje děti, které by jinde v EU měly minimální šanci. Národní zdravotnický informační portál
Dostupnost špičkové péče bez doplatků: Na rozdíl od USA nebo i některých zemí jižní EU, v Česku získáte nejmodernější biologickou léčbu nebo transplantaci, aniž byste museli prodat dům. Solidární systém v roce 2025 stále garantuje, že peněženka pacienta není filtrem pro kvalitu chirurga.
Hustá síť specializovaných center: Naše síť onkocenter (KOC) a kardiovaskulárních center je logisticky velmi efektivní. Pacient s infarktem v ČR má jednu z nejvyšších šancí na přežití v EU díky špičkové organizaci tzv. intervenční kardiologie.
Co je třeba zlepšit: „Stíny českého systému“
Délka života ve zdraví (Healthy Life Years): Tohle je naše největší slabina. Čech se v průměru dožije ve zdraví jen cca 61–62 let, zatímco Švéd téměř 73 let. Do důchodu tak v roce 2025 odcházíme jako „nemocný národ“, což extrémně zatěžuje rozpočet na následnou péči. Data OECD o zdravotním stavu
Prevence jako „popelka“: Češi milují léčbu, ale ignorují prevenci. Ve srovnání se zbytkem EU máme stále vysokou míru obezity, spotřeby alkoholu a kouření. Investice státu do kampaní na změnu životního stylu jsou v roce 2025 stále nízké oproti nákladům na léčbu následných civilizačních chorob.
Krize primární péče v regionech: Zatímco v Praze či Brně je péče špičková, v pohraničních oblastech (např. Karlovarský, Ústecký kraj) připomíná situace v roce 2025 „zdravotní poušť“. Chybí tam pediatři a zubaři, což v bohatších státech EU (Německo, Dánsko) řeší stát agresivnějšími pobídkami pro mladé lékaře.
Digitalizace a sdílení dat: Přestože máme eRecept, stále pokulháváme v tom, aby si lékař na jednom konci republiky mohl jedním klikem zobrazit rentgen pacienta z druhého konce. EU v roce 2025 tlačí na Evropský prostor pro zdravotní data (EHDS), kde nás čeká ještě hodně práce na propojení nemocničních systémů. Informace o EHDS (Evropská komise)
Můj závěr: Česko má v roce 2025 medicínu 21. století, ale organizaci a prevenci, která místy stále připomíná konec století dvacátého. Pokud se nenaučíme o své zdraví pečovat dříve, než skončíme v nemocnici, ani ten nejlepší systém nás dlouhodobě neufinancuje.
Děkuji.
AI
Rádo se stalo! Bylo mi potěšením se s vámi podívat pod pokličku českého i evropského zdravotnictví, od poetiky „Básníků“ až po digitální realitu roku 2025.
Pokud vás v budoucnu napadne další téma k porovnání nebo budete potřebovat konkrétní data, jsem tu pro vás. Přeji vám hodně zdraví!