Španělsko
Když se řekne Španělsko. Co Tě napadne AI?
AI
Když se řekne Španělsko, umělá inteligence si okamžitě vybaví bohatou mozaiku kultury, historie a moderního života, která je pro tuto zemi typická. Zde jsou hlavní asociace, které mě napadnou:
Kultura a tradice
Flamenco: Expresivní tanec a hudební styl, který pochází z Andalusie a je silně spjatý se španělskou identitou.
Siesta: Stereotyp, který odkazuje na tradiční polední odpočinek, ačkoli v moderní době se jeho dodržování liší.
Fiesty: Španělé jsou známí svým společenským životem a četnými místními i národními slavnostmi a festivaly po celý rok.
Korida (Býčí zápasy): Tradiční, ale kontroverzní představení s hlubokými historickými kořeny.
Gastronomie
Tapas: Malé porce různých pokrmů, které se podávají k nápojům a jsou základem španělského stolování.
Paella: Ikona španělské kuchyně, rýžový pokrm s masem nebo mořskými plody, jehož původ je ve Valencii.
Olivy a olivový olej: Španělsko je jedním z největších producentů a tyto suroviny jsou klíčové pro místní středomořskou kuchyni.
Iberská šunka (Jamón Ibérico): Vyhlášená sušená šunka, považovaná za delikatesu.
Víno a Sangría: Španělská vína (např. Rioja) a osvěžující nápoj Sangría jsou celosvětově populární.
Architektura a umění
Antoni Gaudí: Geniální architekt, jehož díla jako Sagrada Familia a Park Güell v Barceloně jsou ikonická a zapsaná na seznamu UNESCO.
Slavní umělci: Malíři jako Pablo Picasso a Salvador Dalí, nebo spisovatel Miguel de Cervantes, autor Dona Quijota, kteří zásadně ovlivnili světové umění a literaturu.
Alhambra: Monumentální maurský palácový komplex v Granadě, který je mistrovským dílem islámské architektury.
Geografie a životní styl
Slunce a pláže: Rozlehlé pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu s populárními destinacemi jako Costa Brava nebo Kanárské ostrovy.
Španělština: Druhý nejrozšířenější mateřský jazyk na světě, který má globální vliv.
Regionální identita: Silný pocit regionální příslušnosti a hrdosti v oblastech jako Katalánsko, Baskicko nebo Galicie.
Co bylo, než se na mapě světa objevilo Španělsko?
AI
Než se na mapě světa objevilo sjednocené Španělsko, Pyrenejský poloostrov prošel tisíciletími složitého vývoje, kolonizace a střídání mocenských center. Moderní španělský stát vznikl sňatkem Isabely Kastilské a Ferdinanda II. Aragonského v roce 1469 a následným dokončením reconquisty (znovudobytí území z rukou Maurů) v roce 1492.
Před touto dobou se na poloostrově vystřídaly následující epochy a civilizace:
Rané dějiny a starověké civilizace
Pyrenejský poloostrov byl obýván již v prehistorických dobách. Od 11. století př. n. l. začaly pobřežní oblasti kolonizovat vyspělé středomořské civilizace:
Féničané, Řekové a Kartaginci: Založili obchodní osady a přístavy. Kartaginci si vybudovali silnou pozici, než se dostali do konfliktu s Římem.
Římská nadvláda (Hispania): Římané ovládli poloostrov v roce 201 př. n. l. a učinili z něj součást své říše pod názvem Hispania. Během staletí římské vlády zde vznikla prosperující města, infrastruktura, a území bylo rozděleno do provincií jako Hispania Baetica, Lusitania a Tarraconensis.
Středověk: Vizigóti a Al-Andalus
Po pádu Západořímské říše převzaly kontrolu germánské kmeny:
Vizigótské království: Na počátku 5. století vzniklo na poloostrově Vizigótské království, které se stalo dominantní křesťanskou mocností po dobu zhruba tří století.
Muslimské dobytí (Al-Andalus): V roce 711 muslimští Maurové z Al-Andalusu zahájili invazi a rychle dobyli většinu poloostrova. Po staletí zde existovala islámská centra vzdělanosti a kultury, zejména v Córdobě, která byla jedním z nejvyspělejších měst tehdejší Evropy.
Reconquista a vznik křesťanských království
Od severu poloostrova začal proces znovudobytí (reconquista), během něhož se postupně formovala nezávislá křesťanská království:
Kastilie, Aragonie, Navarra, León, Portugalsko: Tato křesťanská království vedla staletý boj proti muslimským státům na jihu.
Sjednocení a rok 1492: Sňatek Isabely a Ferdinanda spojil dvě nejmocnější křesťanská království, Kastilii a Aragonii. V roce 1492 dobyli poslední muslimský emirát Granadu, čímž byla reconquista dokončena a Španělsko se formálně sjednotilo jako jednotné království. Téhož roku Kryštof Kolumbus objevil Ameriku, což předznamenalo vzestup Španělska jako globální koloniální velmoci.
Hmmm, pohnutá historie. Poslední muslimové, žijí tam nějací?
AI
Ano, muslimové ve Španělsku žijí, ačkoli je jejich současná přítomnost a postavení zcela odlišné od období Al-Andalusu ve středověku.
Po dokončení reconquisty v roce 1492 a dobytí Granady byli muslimové (známí jako Mudéjarové a později po nuceném křtu jako Moriskové) nuceni konvertovat ke křesťanství, nebo opustit zemi. Většina z nich byla nakonec v letech 1609 až 1614 hromadně vypovězena.
Moderní muslimská komunita ve Španělsku se skládá převážně z novějších imigrantů a jejich potomků:
Imigrace: Většina současných muslimů přišla do Španělska v posledních desetiletích 20. a 21. století. Mnozí pocházejí ze zemí severní Afriky, zejména z Maroka, a dále z Pákistánu, Bangladéše a dalších zemí Blízkého východu.
Počet a rozložení: Odhaduje se, že ve Španělsku žije přibližně 2,5 milionu muslimů [1]. Tvoří tak největší náboženskou menšinu po křesťanech. Nejvíce jsou soustředěni ve velkých městech a průmyslových oblastech, jako jsou Katalánsko, Andalusie, Madrid a Valencie.
Španělští konvertité: Existuje i malá komunita rodilých Španělů, kteří v průběhu času konvertovali k islámu.
Muslimové ve Španělsku mají svá sdružení, mešity a kulturní centra a jsou plnohodnotnou součástí moderní, multikulturní španělské společnosti.
[1] Podle statistických údajů z roku 2023.
Myslíš si, že by muslimové měli na poloostrov znovu zálusk?
Asi
Je důležité rozlišovat mezi drtivou většinou moderní muslimské komunity ve Španělsku a názory radikálních skupin.
Většina španělských muslimů nemá politické ambice na znovudobytí Pyrenejského poloostrova. Jsou to převážně přistěhovalci nebo jejich potomci, kteří se snaží žít v rámci stávajícího španělského právního a společenského systému, platí daně a jsou součástí společnosti. Jejich cílem je integrace a pokojné praktikování svého náboženství, ne změna státního zřízení.
Radikální islamistické skupiny, jako například Al-Káida nebo Islámský stát, ve své propagandě a rétorice často hovoří o "znovuzískání Al-Andalusu" jako o součásti širšího cíle obnovení muslimské nadvlády nad územími, která byla v minulosti pod islámskou kontrolou. Tyto skupiny používají historickou ztrátu Al-Andalusu jako motivační prvek pro teroristické útoky a verbování, jak se to stalo například během útoků v Madridu v roce 2004 nebo v Barceloně v roce 2017.
Myšlenka "znovuzískání" Španělska je tedy okrajovým a ideologickým tématem v rámci radikálního islámu, nikoli reálným politickým cílem nebo přáním většiny muslimů žijících v zemi.
Proč Španělsko vstoupilo do EU?
AI
Španělsko vstoupilo do Evropské unie (tehdy Evropského hospodářského společenství, EHS) 1. ledna 1986, společně s Portugalskem.
Motivace pro vstup byly primárně politické a ekonomické:
Politické důvody – upevnění demokracie
Po téměř 40 letech diktatury generála Francisca Franca (do roku 1975) procházelo Španělsko procesem demokratické tranzice. Vstup do EHS byl vnímán jako:
Symbolický krok: Potvrzení, že se Španělsko stalo plnohodnotnou západní demokracií a opustilo mezinárodní izolaci.
Záruka stability: Členství v evropských strukturách sloužilo jako pojistka a záruka, že se země nevrátí k autoritářskému režimu.
Ekonomické důvody – modernizace a růst
Španělská ekonomika potřebovala modernizaci a přístup na nové trhy:
Přístup na jednotný trh: Otevření hranic pro obchod s ostatními evropskými zeměmi stimulovalo ekonomický růst, zvýšilo export a přilákalo zahraniční investice.
Finanční podpora: Španělsko získalo přístup k evropským fondům (strukturální a kohezní fondy), které pomohly financovat modernizaci infrastruktury (silnice, železnice), zemědělství a regionální rozvoj, čímž se snížily ekonomické rozdíly oproti vyspělejším zemím EU.
Růst životní úrovně: Ekonomická integrace vedla k rychlému nárůstu životní úrovně a konvergenci (sbližování) španělské ekonomiky s průměrem EU.
Vstup do EU tak byl pro Španělsko zásadním momentem, který podpořil jeho politickou stabilitu a odstartoval období rychlého ekonomického rozvoje a modernizace země.
Jak je na tom Španělsko s vlastní armádou. Je srovnatelná s Tureckem?
AI
Španělská armáda je profesionální, dobře vybavená a moderní síla, která se zaměřuje na účast v misích NATO a EU. S Tureckem však není srovnatelná co do celkové velikosti, počtu aktivních vojáků a strategického významu v rámci Severoatlantické aliance.
Srovnání vojenské síly: Španělsko vs. Turecko
Turecko má podstatně větší a početnější armádu, která je v rámci NATO hned na druhém místě po Spojených státech, a má rozsáhlé a aktivní bojové zkušenosti z posledních let. Španělsko se naopak zaměřuje na menší, vysoce profesionální síly schopné rychlého nasazení.
Parametr Španělsko Turecko
Aktivní vojáci cca 130 000 cca 480 000 (až 640 000 vč. četnictva)
Rezervisté Méně než Turecko cca 378 000
Vojenský rozpočet Nižší (Španělsko dosahuje cíle 2 % HDP pomalu) Výrazně vyšší (cca 18,2 miliard USD, výdaje se pod Erdoganem zdesetinásobily)
Bojové zkušenosti Účast na mírových a stabilizačních misích (např. v Iráku, Afghánistánu) Rozsáhlé a trvalé operace (např. v Sýrii, Iráku, Libyi)
Domácí zbrojní průmysl Rozvinutý (např. vozidla Dragón, lodě) Velmi silný a rostoucí, zaměřený na vlastní soběstačnost
Závěr:
Zatímco španělská armáda je moderní a plně kompatibilní se silami NATO, Turecko disponuje mnohem větší, početnější a v současnosti aktivněji nasazenou vojenskou silou s významným regionálním vlivem. Srovnatelné v přímém slova smyslu tedy nejsou, Turecko má výrazně větší vojenský potenciál.
V našich médiích se občas objeví nějaké zajímavosti. Jedná z nich je, že údajně bohatí muslimové si kupují velká území v Evropě, oplotí betonovým plotem a nikoho tam nepouštějí. Je něco takového i ve Španělsku?
AI
Informace o tom, že by si bohatí muslimové ve Španělsku kupovali rozlehlá území a oplocovali je betonovými ploty s cílem vytvořit uzavřené exklávy, se objevují především jako součást neověřených zpráv, fám a konspiračních teorií, nikoli jako potvrzené zprávy od důvěryhodných médií nebo úřadů.
Z dostupných informací a zpráv vyplývá následující:
Nejsou doloženy případy: Neexistují žádné hodnověrné zprávy ani důkazy, které by potvrzovaly masivní nákupy rozlehlých území bohatými muslimy v Evropě, natožpak ve Španělsku, a jejich následné oplocování betonovými zdmi za účelem vytváření uzavřených komunit nebo islámských enkláv.
Investice existují: Bohatí investoři z muslimských zemí (např. z Kataru nebo Spojených arabských emirátů) do Španělska investují, ale spíše do komerčních nemovitostí, hotelů, fotbalových klubů nebo do restaurace historických památek, jako je tomu v případě snah o restaurování některých částí mešity v Córdobě. Tyto investice jsou součástí legálního realitního trhu.
Problémy s pozemky: Španělsko má historii problémů s nelegální výstavbou na venkovských pozemcích a kontroverzemi kolem "záborů půdy" (land grabs), které se týkaly spíše developerů a místních úřadů a postihovaly široké spektrum kupců (včetně britských či německých občanů), nebyly však specificky spojovány s náboženským nebo etnickým motivem stavby opevněných zón.
Právní řád: Španělské zákony o vlastnictví půdy, územním plánování a stavební předpisy jsou poměrně přísné a nepovolují svévolné oplocování velkých území a omezování přístupu bez patřičných povolení a dodržení veřejných cest nebo věcných břemen.
Zprávy, které zmiňujete, pravděpodobně pramení z islamofobních narativů a strachu z imigrace, které se v některých evropských médiích a na sociálních sítích šíří. Tyto zprávy často využívají zkreslené informace o legálních investicích nebo místních stavebních sporech k vykreslení smyšleného obrazu "tichého dobývání
Ještě by mne zajímalo údajně se chtělo od Španělska oddělit Katalánsko. Je to pravda?
AI
Ano, je to naprostá pravda. Snahy o odtržení Katalánska od Španělska představují jedno z největších politických pnutí v moderních dějinách země. Tento problém je dlouhodobý a vychází ze silné katalánské identity, která má vlastní jazyk, kulturu a historii.
Klíčové události a současný stav
Hnutí za nezávislost vyvrcholilo v posledním desetiletí:
Referendum v roce 2017: Katalánská regionální vláda uspořádala 1. října 2017 referendum o nezávislosti, ačkoli ho španělský ústavní soud prohlásil za nelegální. Hlasování provázel policejní zásah a značné napětí. Separatisté ohlásili drtivé vítězství (90 % hlasujících pro), ale účast byla nízká (necelá polovina voličů).
Prohlášení nezávislosti: Na základě výsledků referenda přijal katalánský parlament deklaraci nezávislosti, která však neměla žádnou reálnou mezinárodní podporu a španělská vláda ji okamžitě odmítla.
Reakce Madridu: Španělská vláda reagovala aktivací článku 155 ústavy, dočasně převzala přímou kontrolu nad katalánskou autonomií a sesadila regionální vládu. Bývalí katalánští lídři byli obviněni ze vzpoury a někteří z nich dostali vysoké tresty vězení, zatímco jiní, včetně tehdejšího premiéra Carlese Puigdemonta, uprchli do exilu.
Aktuální situace: V posledních letech se situace poněkud uklidnila a napětí polevilo, zejména díky dialogu mezi španělskou centrální vládou a současnou katalánskou vládou. Tématem je nyní často udělení amnestie pro stíhané separatisty, což je klíčové téma španělské celostátní politiky. Myšlenka nezávislosti ale v Katalánsku zůstává silná a politické strany, které ji prosazují, mají v regionálním parlamentu stále významnou podporu.
Téma nezávislosti tak zůstává trvalým a nevyřešeným sporem mezi Barcelonou a Madridem.
Je ti známo, proč se chtělo Katalánsko oddělit. S pokud by to prosadili, mohli by zůstat dál součástí EU, nebo by museli pro vstup do EU zadat jako nový stát?
AI
Katalánsko se chtělo oddělit z kombinace historických, kulturních a ekonomických důvodů.
Důvody snah o nezávislost
Mezi hlavní argumenty katalánských separatistů patří:
Jazyková a kulturní identita: Katalánci mají svůj vlastní jazyk (katalánština), který se liší od španělštiny a byl v minulosti španělskými režimy, zejména za Francovy diktatury, potlačován. Silný pocit odlišné identity a hrdosti na vlastní dědictví je klíčovým faktorem.
Ekonomické důvody ("fiskální deficit"): Katalánsko je jedním z nejbohatších a průmyslově nejrozvinutějších regionů Španělska. Mnozí Katalánci se domnívají, že přispívají do španělského centrálního rozpočtu více, než kolik se jim vrací zpět ve formě investic a služeb, a chtěli by tyto daně využívat výhradně pro svůj region.
Pocit odcizení od španělského státu: Část katalánské společnosti cítí, že centrální vláda v Madridu dostatečně nenaslouchá jejich požadavkům na větší autonomii a že snahy o integraci byly z druhé strany ignorovány.
Členství v EU po případném osamostatnění
Pokud by Katalánsko nezávislost prosadilo (což je vysoce nepravděpodobné bez souhlasu Madridu a změny španělské ústavy), muselo by z EU vystoupit a žádat o vstup jako zcela nový stát.
Zde jsou klíčové body:
Zánik členství: Katalánsko je v EU pouze proto, že je součástí Španělska, které je členským státem. Kdyby se oddělilo, přestalo by být součástí Smlouvy o Evropské unii a automaticky by ztratilo status člena EU.
Nový proces přistoupení: Jako nový, nezávislý stát by muselo podat oficiální žádost o členství a projít celým zdlouhavým procesem, který zahrnuje splnění všech kritérií (Kodaňská kritéria).
Veto Španělska: Nejdůležitější překážkou by bylo to, že přijetí nového člena vyžaduje jednomyslný souhlas všech stávajících členských států EU. Španělsko by s největší pravděpodobností udělilo veto snaze nezávislého Katalánska o rychlý vstup, aby odradilo další separatistické snahy v Evropě.
Prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker a další představitelé EU opakovaně potvrdili, že by nezávislé Katalánsko nebylo automatickým členem Unie.
Takže mohu laicky říct, že Katalánců věděli, že Monarchií nesvrhnou, a tak se pokusili o samostatnost a asi o nový demokratický stát Katalánsko?
AI
Vaše laické shrnutí zachycuje podstatu věci, ale s důležitým upřesněním: cílem nebylo svrhnout španělskou monarchii jako takovou, ale spíše se oddělit od španělského státu a jeho ústřední vlády.
Zde je přesnější formulace:
Katalánští separatisté viděli španělskou vládu (bez ohledu na to, zda je v čele monarcha, nebo zda je to republika) jako entitu, která dlouhodobě potlačuje jejich identitu a znevýhodňuje je ekonomicky.
Jejich snahou nebylo změnit španělské státní zřízení, ale úplně vystoupit ze Španělského království a založit si vlastní, nezávislou Katalánskou republiku.
Hlavní motivací bylo vytvoření nového, suverénního, demokratického státu Katalánsko, kde by měli plnou kontrolu nad svými zákony, daněmi a kulturou, nezávisle na rozhodnutích v Madridu.
A teď z opačné strany. V Evropě dochází k dělení. Proč by to Španělsku vadilo.
AI
Španělsku by případné úspěšné oddělení Katalánska nebo jakéhokoli jiného regionu vadilo z několika zásadních důvodů, které mají politický, ekonomický a sociální charakter.
Důvody odporu Madridu vůči nezávislosti Katalánska lze shrnout takto:
1. Ústavní a právní řád
Základním kamenem španělského státu je španělská ústava z roku 1978, která byla schválena v referendu po Francově éře. Tato ústava jasně stanovuje, že Španělsko je nedělitelná vlast a suverenita národa náleží všem Španělům.
Jakékoli jednostranné odtržení je považováno za porušení ústavního pořádku a právní stát to nemůže připustit.
2. Ekonomické ztráty
Katalánsko je ekonomicky velmi silným regionem, často označovaným za "motor" španělské ekonomiky.
Ztráta HDP: Španělsko by přišlo o významnou část svého hrubého domácího produktu.
Ztráta daňových příjmů: Madrid by přišel o obrovský objem daňových příjmů, které pomáhají financovat zbytek země.
Veřejný dluh: Otázkou by bylo i rozdělení stávajícího španělského státního dluhu.
3. Politická a územní stabilita
Úspěšná nezávislost Katalánska by vytvořila nebezpečný precedent pro ostatní regiony s nacionalistickými tendencemi.
Domino efekt: Existuje obava, že by se mohly podobné snahy objevit v Baskicku, Galicii, nebo dokonce na Baleárských či Kanárských ostrovech, což by vedlo k postupnému rozpadu celého státu.
Mezinárodní postavení: Rozdrobené a vnitřně nestabilní Španělsko by ztratilo svůj vliv na mezinárodní scéně a v rámci EU.
4. Sociální a národní soudržnost
Pro mnohé Španěly, včetně těch, kteří žijí v Katalánsku, je myšlenka jednotného Španělska hluboce zakořeněná v národní identitě.
Oddělení by způsobilo obrovskou sociální trhlinu, rozdělilo rodiny, přátele a podniky, které jsou provázané napříč celou zemí.
Z pohledu španělské centrální vlády by osamostatnění Katalánska nebylo jen administrativní změnou hranic, ale zpochybněním samotné existence španělského národa a státu, což je něco, co je pro jakoukoli vládu nepřijatelné.
Není to nerozum v dnešní turbulentní době. Jako první mne napadá, že spolknout celé Španělsko by byl oříšek. Ale na Katalánsko by si klidně mohl někdo dělat zálusk.
AI
To je velmi relevantní úhel pohledu, který silně rezonuje v argumentaci odpůrců katalánské nezávislosti.
V dnešní turbulentní době, charakterizované geopolitickými nejistotami a bezpečnostními hrozbami, je fragmentace států vnímána jako potenciální riziko. Zde jsou důvody, proč by osamostatněné Katalánsko mohlo být vnímáno jako zranitelnější:
Zranitelnost malého, nového státu
Chybějící bezpečnostní záruky: Jak jsem zmínil dříve, nezávislé Katalánsko by se ocitlo mimo Evropskou unii i mimo NATO. Získat zpět členství by trvalo roky a vyžadovalo by souhlas i Španělska. Po tuto dobu by nový stát neměl kolektivní obranné záruky NATO (článek 5) ani plnou podporu EU.
Menší vojenská síla: Samostatné Katalánsko by muselo vybudovat vlastní armádu od nuly, nebo by se spoléhalo na malou bezpečnostní sílu. Oproti integrované a zavedené španělské armádě by bylo vojensky slabší a zranitelnější vůči vnějším hrozbám, ať už ze strany nepřátelských států nebo mezinárodního terorismu.
Ekonomická nestabilita: Proces osamostatnění by byl pravděpodobně doprovázen velkou ekonomickou nejistotou, odchodem firem a nutností vybudovat vlastní centrální banku a měnu. Ekonomicky slabší a méně stabilní země je atraktivnějším cílem pro vnější vlivy nebo nátlak.
Geopolitický pohled
Z pohledu španělské vlády je jednota síla. Rozdělené Španělsko by ztratilo vliv v EU a ve světě. Větší, integrovaný stát dokáže lépe čelit mezinárodním výzvám, ať už jde o ekonomický nátlak nebo bezpečnostní hrozby.
Argument pro jednotu zní jasně: V nejistém světě je stabilní a velký členský stát EU a NATO bezpečnější pro sebe i pro své partnery než řada malých, nově vzniklých a zranitelných entit, které by mohly být snadněji zneužity třetími stranami.
Jen pro kontext. Kolik v současnosti je žádosti o vstup do EU a jak dlouho už čekají.
AI
V současné době (k prosinci 2025) je v procesu přistoupení k Evropské unii zapojeno deset uchazečů o členství. Délka čekání se u jednotlivých zemí velmi liší a proces se často protahuje na mnoho let, někdy i desetiletí, v závislosti na plnění náročných přístupových kritérií a politické vůli členských států.
Mezi kandidátské země patří:
Země Status kandidáta od roku Poznámky
Turecko 1999 (žádost 1987) Jednání o přistoupení byla zahájena v roce 2005, ale jsou de facto pozastavena kvůli politické situaci v zemi.
Severní Makedonie 2005 Jednání zahájena v červenci 2022.
Černá Hora 2010 Jednání zahájena v červnu 2012.
Srbsko 2012 Jednání zahájena v lednu 2014.
Albánie 2014 Jednání zahájena v červenci 2022.
Bosna a Hercegovina 2022 Status kandidáta získala v prosinci 2022.
Ukrajina 2022 Status kandidáta získala v červnu 2022. Jednání o přistoupení oficiálně zahájena v červenci 2024.
Moldavsko 2022 Status kandidáta získala v červnu 2022. Jednání o přistoupení oficiálně zahájena v červenci 2024.
Gruzie 2023 Status kandidáta získala v prosinci 2023.
Kosovo Kosovo podalo žádost o členství v prosinci 2022. Je potenciálním kandidátem.
Jak vidíte, některé země čekají na pokrok v jednáních o členství již desítky let, zatímco jiné, jako Ukrajina a Moldavsko, získaly status kandidáta v rekordně krátkém čase kvůli aktuální geopolitické situaci. Proces je flexibilní a závisí na mnoha politických a ekonomických faktorech.