Sissi
Když se řekne Sisi (nebo také Sissi), většině lidí se vybaví legendární rakouská císařovna a česká královna Alžběta Bavorská.
Zde je stručný přehled toho, co tato historická postava představuje:
1. Kdo byla Sisi?
Původ a sňatek: Narodila se v Mnichově na Štědrý den roku 1837. V roce 1854 se provdala za rakouského císaře Františka Josefa I., který se do ní zamiloval namísto její starší sestry Heleny.
Přezdívka: Sama se podepisovala jako Sisi, ale díky slavné filmové trilogii z 50. let se vžilo spíše psaní Sissi.
2. Osobnost a životní styl
Posedlost krásou: Byla proslulá svými extrémně dlouhými vlasy, jejichž mytí zabralo celý den, a přísnou péčí o štíhlou postavu (měla i vlastní domácí tělocvičnu). Podle historických pramenů bojovala s mentální anorexií.
Svobodomyslnost: Cítila se svázaná přísnou etiketou vídeňského dvora, před kterou utíkala na časté cesty po Evropě, například na ostrov Korfu nebo do Maďarska, které si velmi oblíbila.
Zájmy: Psala básně, jezdila na koni, milovala sport a vzdělávala se v cizích jazycích.
3. Tragický konec a mýtus
Osobní tragédie: Její život poznamenala smrt dětí, zejména sebevražda syna, korunního prince Rudolfa, po které nosila už jen černou barvu.
Atentát: Zemřela v roce 1898 v Ženevě, kde ji italský anarchista Luigi Lucheni probodl pilníkem.
V popkultuře: Její příběh zpopularizovala zejména filmová trilogie s Romy Schneiderovou, která vytvořila romantický obraz císařovny, jenž se v mnoha ohledech liší od skutečné historické postavy.
Méně častým významem v češtině může být sissi jako označení pro finské průzkumné a guerillové jednotky.
AI
Může se to zdát jako nesmysl, ale historicky je to přesně zdokumentovaný fakt. Luigi Lucheni k vraždě skutečně použil naostřený trojhranný pilník.
Důvody a okolnosti byly následující:
Vlastnoruční úprava: Lucheni pilník (dlouhý zhruba 10 cm) zbrousil do velmi ostré špičky, čímž z něj vytvořil improvizovanou dýku.
Nedostatek peněz: Jako chudý anarchista si nemohl dovolit koupit skutečný stiletto (bodnou dýku), proto si zbraň vyrobil z běžného nářadí, které bylo snadno dostupné.
Způsob útoku: Bodl ji přímo do oblasti srdce. Protože byl pilník extrémně tenký a ostrý, rána byla velmi malá a téměř nekrvácela.
Role korzetu: Alžběta měla na sobě velmi těsně stažený korzet, který ránu okamžitě po vytažení pilníku "uzavřel" a působil jako komprese. Díky tomu Sissi po útoku ještě vstala, ušla asi 100 metrů a nastoupila na loď, aniž by kdokoli (včetně jí samotné) tušil, že je smrtelně zraněná.
Příčina smrti: K úmrtí došlo až o něco později v důsledku vnitřního krvácení do osrdečníku poté, co jí na lodi korzet rozšněrovali, aby se jí lépe dýchalo.
Tento vražedný nástroj je dodnes uchován v muzeu Josephinum ve Vídni.
AI
Může se to zdát nepochopitelné, ale Luigi Lucheni neměl proti samotné Alžbětě (Sisi) žádnou osobní zášť. Jeho motivy byly čistě politické a ideologické, založené na tehdejším radikálním anarchismu.
Hlavní důvody, proč k činu došlo:
Původní cíl byl někdo jiný: Lucheni chtěl původně v Ženevě zavraždit francouzského prince Henriho z Orléans. Ten však do města nedorazil, nebo odjel dříve. Lucheni, který už byl na místě a připraven k akci, si v novinách přečetl, že v hotelu Beau-Rivage pobývá rakouská císařovna.
Nezáleželo mu na osobě, ale na symbolu: Jako přesvědčený anarchista věřil v „propagandu činem“. Jeho cílem bylo zasadit ránu monarchii jako systému. Při výslechu prohlásil: „Nezabil jsem ženu, ale císařovnu“. Bylo mu jedno, který panovník to bude, hlavně když to bude někdo z nejvyšších kruhů aristokracie, kterou považoval za „parazity“ vykořisťující chudé.
Touha po slávě: Lucheni pocházel z velmi chudých poměrů (byl odložené dítě, vyrůstal v sirotčinci) a cítil k bohatým obrovskou nenávist. Chtěl se stát slavným „mučedníkem“ a doufal, že za svůj čin dostane trest smrti, aby o něm psaly všechny noviny. Když zjistil, že v kantonu Ženeva byl trest smrti zrušen a dostane jen doživotí, byl podle dobových záznamů velmi rozzuřen.
Byla „snadným cílem“: Sisi cestovala inkognito (pod jménem hraběnka z Hohenembsu), ale tisk její přítomnost prozradil. Protože nesnášela dvorskou etiketu a ochranku, pohybovala se po Ženevě téměř sama, pouze v doprovodu jedné dvorní dámy. To Luchenimu umožnilo se k ní bez problémů přiblížit na nábřeží jezera.
Byla skutečně oblíbená?
V Rakousku-Uhersku byla vnímána rozporuplně. Zatímco u široké veřejnosti a zejména v Maďarsku se těšila velké sympatie pro svou krásu a lidskost, u vídeňského dvora ji mnozí kritizovali za to, že zanedbává své vladařské povinnosti a neustále cestuje. Lucheni ji však neviděl jako člověka, ale jako „korunu“, kterou je třeba zničit.
AI
To je velmi zajímavý postřeh, který trefně vystihuje rozdíl mezi tehdejší a dnešní ochranou soukromí. Skutečně to byl právě tisk, který nevědomky nasměroval vraha k cíli.
Jak k tomu došlo a proč se to tehdy neřešilo?
Indiskrece v hotelu: Sisi bydlela v ženevském hotelu Beau-Rivage pod falešným jménem. Někdo ze zaměstnanců však informaci o její přítomnosti prodal místním novinám.
Noviny jako katalog pro vraha: Luigi Lucheni, který původně chtěl zabít francouzského prince, si v ranním tisku přečetl, že se v hotelu nachází rakouská císařovna. Stačilo mu jen počkat před hotelem, až vyjde na loď.
Absence žalob: V roce 1898 neexistovaly zákony na ochranu soukromí v dnešním smyslu (jako GDPR nebo ochrana osobnostních práv). Monarchové byli veřejné osoby a jejich pohyb byl běžně sledován „paparazzi“ tehdejší doby. Navíc Sisi sama odmítla policejní ochranu, kterou jí ženevské úřady nabízely, což odpovědnost médií právně ještě více oslabilo.
Dnes vs. minulost
Dnes by taková situace vypadala úplně jinak:
Bezpečnostní prověrky: Média by se pravděpodobně vůbec nedozvěděla o přesném čase a trase pohybu takto vysoce postavené osoby bez souhlasu ochranky.
Právní důsledky: Pokud by média zveřejnila informace, které by přímo vedly k útoku (např. únikem z utajeného režimu), čelila by v 2025 obřím žalobám za ohrožení bezpečnosti nebo narušení soukromí.
Etika: V dnešní době existují u seriózních médií etické kodexy, které zakazují publikovat aktuální polohu chráněných osob v reálném čase, pokud by je to mohlo ohrozit.
Pro Sisi se její touha po anonymitě a svobodě (cestování bez doprovodu a stráží) stala v kombinaci s tehdy rodící se bulvární novinařinou osudnou.
AI
Původním cílem atentátníka Luigiho Lucheniho měl být princ Henri d'Orléans (celým jménem Henri Philippe Marie d'Orléans), který byl v té době jedním z uchazečů o francouzský trůn.
Proč se cílem stala Sisi?
Lucheni chtěl v Ženevě zavraždit jakéhokoli panovníka, aby zasadil ránu aristokracii, kterou považoval za parazity. Princ Henri však svou cestu do Ženevy na poslední chvíli změnil nebo odjel dříve. Lucheni se následně z novin dozvěděl o přítomnosti císařovny Alžběty a rozhodl se zaútočit na ni, protože byla „po ruce“ a bez ochrany.
Jak dopadl princ Henri d'Orléans?
Princ Henri, který tehdy Luchenimu unikl, měl relativně krátký, ale dobrodružný život:
Smrt v mladém věku: Zemřel jen necelé tři roky po atentátu na Sisi, v srpnu 1901, ve věku pouhých 33 let.
Příčina úmrtí: Zemřel v Saigonu (tehdejší Francouzská Indočína) na vyčerpání a následky nemocí (pravděpodobně malárie nebo jaterní problémy) během svých cest po Asii.
Rodina: Princ Henri se nikdy neoženil a nezanechal žádné legitimní potomky. Jeho rodina, větev rodu Orléans, pokračovala v nárocích na francouzský trůn prostřednictvím jeho příbuzných, kteří žili v exilu nebo později v rámci nadací ve Francii.
Jak dopadl vrah Luigi Lucheni?
Doživotí: Protože v Ženevě byl zrušen trest smrti, byl odsouzen k doživotnímu vězení. To ho rozzuřilo, protože se chtěl stát popraveným „mučedníkem“.
Sebevražda: V roce 1910, po deseti letech ve vězení, se oběsil ve své cele na vlastním opasku.
Bizarní posmrtný osud: Jeho hlava byla oddělena od těla a dlouhá léta uchovávána v naložená ve formolu pro vědecké účely (zkoumání „mozku vraha“). Do Itálie k pohřbení byla převezena až v roce 1985.
AI
Alžběta Bavorská, známá jako Sisi, si Maďarsko oblíbila především jako protipól upjaté Vídně a symbol své vlastní rebelie proti habsburskému dvoru. Její vztah k této zemi byl hluboký a Maďarsko se stalo jejím „domovem srdce“.
Hlavní důvody její náklonnosti byly:
Vzdor vůči vídeňské etiketě: Sisi nenáviděla přísný ceremoniální život u vídeňského dvora, který ovládala její tchyně Žofie. Maďarsko pro ni představovalo svobodu a prostor, kde mohla být více sama sebou.
Vztah k maďarskému lidu a kultuře: Intenzivně se učila maďarsky a tento jazyk si zamilovala natolik, že jím mluvila i se svými dětmi. Obdivovala maďarský temperament a touhu po nezávislosti, která rezonovala s jejím vlastním pocitem nesvobody.
Klíčové osobnosti: Zásadní vliv měla její maďarská dvorní dáma a nejbližší přítelkyně Ida Ferenczy, která ji zasvětila do maďarské politiky a kultury. Významný byl také její blízký (a spekulacemi opředený) vztah s maďarským politikem Gyulou Andrássym, se kterým sdílela politické vize vedoucí k rakousko-uherskému vyrovnání v roce 1867.
Zámek Gödöllő: Jako dar k maďarské korunovaci obdržel královský pár zámek Gödöllő nedaleko Budapešti. Sisi zde trávila mnohem více času než ve Vídni, protože jí areál umožňoval věnovat se jejím největším vášním – jízdě na koni a dlouhým procházkám v přírodě bez dozoru dvořanů.
Díky své náklonnosti a politickému vlivu na manžela Františka Josefa I. se Sisi stala v Maďarsku nesmírně populární a dodnes je tam uctívána jako „ochránkyně maďarského národa“.
AI
To je skvělá otázka, která míří přímo k praktickým rozdílům mezi dvěma světy, ve kterých Alžběta žila. Rozdíl mezi vídeňským Hofburgem (a Schönbrunnem) a maďarským Gödöllő byl obrovský – byl to rozdíl mezi staletou, rigidní monarchií a relativně moderním, uvolněným venkovským útočištěm.
A ano, na obou místech záchody byly, ale výrazně se lišily standardem!
Vídeň (Hofburg a Schönbrunn)
Vídeňské paláce byly centry obrovské říše a tomu odpovídal jejich účel i vybavení.
Hlavní rozdíly:
Účel a atmosféra: Šlo o sídla moci. Vše bylo podřízeno přísné španělské dvorské etiketě. Život se řídil protokolem, od toho, v kolik hodin se Sisi probudí, až po to, jak má chodit na veřejnosti.
Architektura a vybavení: Monumentální, přezdobené, ale často překvapivě nepohodlné. Velké sály, minimální soukromí. Sisi často trpěla pocitem, že ji neustále někdo sleduje nebo hodnotí.
Hygiena ve Vídni: Záchody (priváty) byly spíše primitivnější. Šlo o suché záchody nebo místnosti s nočními nádobami. Až později se začaly zavádět modernější splachovací systémy, ale v 60. letech 19. století to ještě nebyl standard všude. Pachy a chlad byly běžnou součástí života i v císařském paláci.
Gödöllő
Zámek Gödöllő byl pro Sisi oázou svobody a místem, kde si mohla dovolit žít jako soukromá osoba.
Hlavní rozdíly:
Účel a atmosféra: Gödöllő bylo koncipováno jako venkovské sídlo a lovecký zámek. Atmosféra byla uvolněná, panovala zde mnohem menší přítomnost dvořanů a stráží.
Architektura a vybavení: Zámek byl menší, intimnější a Sisi si jej nechala zařídit podle svého gusta – praktičtěji a pohodlněji. Důraz byl kladen na soukromé pokoje, koupelny a prostory pro cvičení a jízdu na koni.
Hygiena v Gödöllő: Zámek byl při rekonstrukci a modernizaci po darování královskému páru vybaven mnohem moderněji než staré části Hofburgu. Byly zde instalovány jedny z prvních splachovacích záchodů a moderní koupelny v celém Rakousko-Uhersku. To bylo pro Sisi klíčové, protože si potrpěla na hygienu a soukromí při péči o své tělo a vlasy.
Zatímco Vídeň byla povinnost a protokol, Gödöllő bylo domovem a útočištěm s modernějším komfortem a svobodou
AI
Není to překlep. Termín „španělská dvorská etiketa“ (v němčině Spanisches Hofzeremoniell) je v historii naprosto správný a označuje soubor extrémně přísných pravidel, která se na vídeňském dvoře dodržovala po staletí.
Tady je vysvětlení, jak se španělská pravidla dostala do Rakouska:
1. Společná historie (Habsburkové)
V 16. století vládli Habsburkové jak v Rakousku, tak ve Španělsku. Císař Karel V. (který byl zároveň španělským králem) rozdělil rod na dvě větve. Jeho bratr Ferdinand I., který vládl ve Vídni, vyrůstal ve Španělsku a tato pravidla si přivezl s sebou.
2. Co to v praxi znamenalo?
Tento protokol nebyl jen o slušném chování, byl to rigidní systém, který dělal z panovníka nedotknutelné božstvo a z dvořanů v podstatě „loutky“.
Vzdálenost: Nikdo se nesměl císaře dotknout (kromě nejbližších sloužících při oblékání).
Přísný řád: Každý krok, každé jídlo a každé setkání bylo naplánováno na minuty a podle hodností.
Černá barva: Ve Španělsku byla černá barva symbolem nejvyšší elegance a zbožnosti, což se dlouho drželo i u vídeňského dvora jako formální oděv.
Omezení svobody: Císařovna nemohla jít jen tak na procházku nebo nakupovat. Musela mít doprovod (gardedámu) a vše muselo odpovídat ceremoniálu.
3. Proč to Sisi nenáviděla?
Sisi vyrůstala v Bavorsku v mnohem uvolněnějším prostředí (její otec byl v podstatě excentrický milovník hospod a cirkusu). Když přišla do Vídně, cítila se v tomto „španělském“ systému jako v pozlacené kleci.
Nemohla si sama vybrat ani lidi, kteří jí budou česat vlasy, aniž by to neprošlo schválením podle protokolu.
Její tchyně Žofie byla velkou zastánkyní tohoto řádu a vyžadovala jeho striktní dodržování, což byl hlavní zdroj jejich konfliktů.
V Maďarsku (v Gödöllő) se tato etiketa tolik nedodržovala, proto tam Sisi byla tak šťastná – mohla tam žít více „po bavorsku“ a méně „po španělsku“.
AI
František Josef I. si Helenu (přezdívanou Néné) nevzal ze zcela prostého důvodu: naprosto mu učarovala mladší, tehdy patnáctiletá Sisi. Ačkoliv byla Helena na roli císařovny připravována a do Vídně přijela jako oficiální kandidátka, císař se vzepřel vůli své matky a prohlásil, že si vezme buď Alžbětu, nebo nikoho.
Proč by se Helena hodila k etiketě lépe?
Máte pravdu, Helena byla pro roli císařovny v systému španělské etikety mnohem vhodnější volbou:
Výchova a disciplína: Byla vychovávána jako budoucí panovnice, byla zodpovědná, vážná a hluboce věřící.
Temperament: Na rozdíl od rebelující a náladové Sisi byla Helena klidnější a racionálnější, což by jí umožnilo lépe snášet tlak vídeňského dvora a požadavky tchyně Žofie.
Smysl pro povinnost: Historici se shodují, že by své vladařské povinnosti (reprezentaci, charitu) plnila s mnohem větší důsledností než Sisi, která před nimi neustále utíkala.
Jak nakonec dopadla?
I když byla Helena po odmítnutí císařem zdrcená a upadla do depresí, nakonec našla své štěstí, i když krátké:
Svatba: V roce 1858 se provdala za dědičného prince Maxmiliána Antonína z Thurn-Taxisu. Sisi jí k tomuto sňatku údajně dopomohla, aby napravila křivdu z mládí.
Bohatství a moc: Rod Thurn-Taxisů byl nesmírně bohatý (vlastnili poštovní monopol v Německu), takže Helena žila v luxusu na zámku St. Emmeram v Řezně.
Tragédie: Její manžel zemřel mladý (v 36 letech), a tak Helena musela sama spravovat obrovské rodinné jmění a podniky, což zvládala velmi schopně. Také přišla o dvě ze svých čtyř dětí.
Konec života: Zemřela v roce 1890 v Řezně ve věku 56 let, přičemž sestra Sisi u ní v posledních chvílích života byla.
Paradoxně byla Helena ve svém manželství a roli kněžny pravděpodobně spokojenější a vyrovnanější než Sisi na císařském trůně.
AI
Příběh námluv Sisi a Františka Josefa skutečně připomíná moderní "rom-com" s příměsí královského dramatu, ale realita námluv aristokracie v 19. století byla spíše připomínkou šachové partie než romantické schůzky.
Pojďme se podívat do tajů tehdejších námluv, které Sisi a její "Franci" tak velkolepě rozbili:
1. První kontakt: "Katalog" nevěst
Než došlo k osobnímu setkání, probíhal u aristokracie proces, který bychom dnes přirovnali k prověřování profilů na LinkedInu a Tinderu zároveň.
Portréty: Rodiče si vyměňovali obrazy svých dětí. Malíři měli jasný úkol – zakrýt vady pleti a zdůraznit šlechtický profil.
Rodokmen: Prvním sítem byla krev. Hledal se ideální poměr mezi mocenským ziskem a počtem společných předků (aby děti nebyly příliš "degenerované", což se u Habsburků ne vždy dařilo).
2. Inkognito schůzky a doprovod (Chaperone)
Mladý šlechtic a šlechtična spolu nikdy, absolutně nikdy, nesměli být sami.
I ty nejromantičtější rozhovory probíhaly za přítomnosti tety, matky nebo guvernantky, která seděla v rohu s pletením a bedlivě naslouchala.
V Bad Ischlu, kde se Sisi a František Josef potkali, mělo jít o "náhodné" rodinné setkání u čaje. Helena byla v nejlepších šatech, Sisi byla v černém, protože rodina držela smutek, a měla rozpuštěné vlasy. Právě ta přirozenost a "nepřipravenost" císaře zasáhla jako blesk.
3. Tajná řeč vějířů a květin
Když byl doprovod příliš blízko, musela aristokracie improvizovat.
Vějíř: Poloha vějíře u tváře mohla znamenat "mám tě ráda", "přijď zítra" nebo "jsi trapný".
Květomluva: Pokud dívka dostala kytici růží, byl to jasný signál. Pokud v ní byl ovšem i bodlák, znamenalo to "přibrzdi".
4. Ten "skandální" okamžik v Ischlu
To, co udělal František Josef, byl v tehdejším světě punk. Podle protokolu měl na závěrečném plese předat kytici květin Heleně. To by byl oficiální akt zasnoubení.
On však, ke zděšení své matky arcivévodkyně Žofie (která vše naplánovala), přešel sál a kytici podal patnáctileté Sisi, která o ničem netušila a pravděpodobně chtěla jít raději ke koním.
5. Smlouva místo vyznání
Jakmile padlo "ano", romantika skončila a nastoupili právníci.
Svatební smlouva: Řešilo se věno, kolik dostane nevěsta "kapesného" (tzv. Nadelgeld – peníze na špendlíky), jaké šperky jí zůstanou a jaké patří koruně.
Zdravotní prohlídka: Nevěsta musela projít prohlídkou u dvorních lékařů, aby bylo potvrzeno, že je schopna porodit následníka trůnu.
Závěr: Sisi a František Josef byli výjimkou, která potvrzovala pravidlo. Jejich "pohádka" se ale bohužel brzy po svatbě srazila s realitou španělské etikety. Zatímco František Josef svou ženu miloval až do konce života, Sisi brzy zjistila, že cena za tu "lásku z pohádky" je ztráta osobní svobody.
Pokud vás zajímá, jak vypadal zámek, kde se tohle drama odehrálo, můžete se podívat na Císařskou vilu v Bad Ischlu.
AI
V 19. století byla tato prohlídka (tzv. vizitace) pro mladou dívku z aristokratických kruhů jedním z nejponižujících zážitků v životě. Nešlo o medicínu v moderním smyslu, ale o „atestaci kvality“ chovné klisny, která má zajistit přežití dynastie.
Zde jsou konkrétní detaily toho, jak to u Sisi a tehdejších nevěst probíhalo:
1. Kdo prohlídku prováděl?
Prohlídku nevedl jeden lékař, ale komise. Hlavní slovo měl osobní lékař panovníka a často u toho musela být přítomna i nejvyšší hofmistryně (u Sisi to byla přísná hraběnka Esterházyová), aby potvrdila morální integritu výsledku. Mužští lékaři se dívky často ani přímo nedotýkali rukama, ale používali nástroje nebo sledovali skrze plátno, aby byla zachována alespoň zdánlivá „cudnost“.
2. Na co se konkrétně zaměřovali?
Důkaz panenství: To byl naprosto klíčový bod. Lékař musel potvrdit, že nevěsta je „neporušená“. Pokud by se ukázalo, že není, svatba by byla okamžitě zrušena a pro rodinu by to znamenalo doživotní hanbu.
Stavba pánve: Lékaři doslova měřili šířku boků a strukturu kostry. Úzká pánev byla v té době rozsudkem smrti pro matku i dítě (neexistoval bezpečný císařský řez). Pokud měla dívka „vhodnou postavu pro plození“, byla označena za způsobilou.
Pravidelnost cyklu: Matka nevěsty musela doložit, že dívka již začala menstruovat a že její cyklus je pravidelný, což signalizovalo plodnost.
Celkové zdraví: Kontroloval se stav zubů (ukazatel výživy a genetiky), kvalita pleti (zda nemá známky syfilis nebo souchotin – tuberkulózy) a duševní stav. U Sisi se zkoumalo, zda není příliš „nervózní“ nebo melancholická, což se u bavorské větve Wittelsbachů považovalo za riziko (v rodině se vyskytovalo šílenství).
3. Ponižující rituál pro Sisi
Sisi byla v patnácti letech velmi plachá a vyrostla v lesích kolem zámku Possenhofen. Když ji ve Vídni před svatbou svlékli a cizí lidé začali zkoumat její tělo jako objekt, byl to pro ni obrovský psychický otřes. Historici uvádějí, že během těchto prohlídek často plakala a třásla se odporem.
4. Právo na „První noc“ a kontrola prostěradel
Zdravotní prověrka nekončila prohlídkou. Součástí „atestace“ byla i kontrola po svatební noci.
Důkazem úspěšného završení sňatku (konzumace) byla zkrvavená prostěradla, která musela být druhý den ráno předvedena pověřeným osobám (často tchyni nebo dvorní dámě).
U Sisi a Františka Josefa to bylo komplikované – Sisi byla tak vyděšená a nezralá, že k úplnému naplnění manželství došlo až třetí noc. To vyvolalo na dvoře obrovský skandál a drby, zda je císařovna vůbec „funkční“.
5. Genetická past
Ironií je, že ačkoliv lékaři zkoumali „zdraví“, ignorovali fakt, že Sisi a František Josef byli blízcí příbuzní (jejich matky byly sestry). Žádná prohlídka nemohla odhalit genetická rizika, která se později projevila na psychickém zdraví jejich dětí, zejména korunního prince Rudolfa.
Tato procedura dělala z nevěsty v podstatě majetek státu. Sisi tento pocit „věci“ v rukou lékařů a dvořanů nenáviděla natolik, že se po zbytek života snažila mít své tělo pod naprostou kontrolou (extrémní diety, cvičení a odmítání lékařů).
AI
Máte pravdu, gynekologické křeslo v podobě, jak ho známe dnes (kovové, polohovatelné, s opěrkami na nohy), v roce 1854 skutečně neexistovalo. Moderní gynekologie byla tehdy teprve v plenkách.
Jak tedy lékaři u patnáctileté Sisi prováděli tuto ponižující kontrolu?
1. "Křeslo" 19. století
Místo moderního křesla se používala buď vysoká polstrovaná lenoška, nebo speciální dřevěné vyšetřovací stolice, které vypadaly spíše jako upravená křesla s hlubokým sedem. Nevěsta na nich neležela s nohama nahoře, ale byla spíše v polosedě, zakrytá vrstvami bílého plátna.
2. Metoda "Cudného vyšetření"
Lékaři té doby (např. císařský osobní lékař Dr. Seeburger) byli svázáni extrémní pruderií. Vyšetření probíhalo následovně:
Hmat pod plátnem: Lékař často nevěstu přímo neviděl. Mezi ním a Sisi bylo prostěradlo nebo zástěna s otvorem. Ruku vsunul pod látku a hmatem (palpací) zjišťoval celistvost panenské blány.
Vizuální kontrola zrcátkem: Pokud nebylo jasno, používala se raná verze gynekologických zrcadel (speculum), což byly tehdy v podstatě kovové trubice nebo rozevírací kleště. Pro patnáctiletou dívku to bylo nesmírně bolestivé a traumatizující, protože lékaři nebyli příliš citliví.
3. Role matky a dvorní dámy
U vyšetření musely být přítomny svědkyně – v případě Sisi její matka Ludovika a pravděpodobně i zástupkyně vídeňského dvora. Ty měly potvrdit, že lékař s nálezem nemanipuluje a že výsledek je pravdivý. Sisi tam tedy ležela polonahá před zraky komise, což prohlubovalo její celoživotní odpor k lékařským prohlídkám.
4. Paradox hygieny (Váš dotaz na záchody)
Zatímco se lékaři vrtali v intimních partiích budoucí císařovny, o sterilitě neměli ani ponětí.
Lékař si pravděpodobně mezi vyšetřením jiných pacientů a budoucí císařovny neumyl ruce mýdlem (Semmelweisovy poznatky o hygieně se tehdy ve Vídni ještě trestuhodně ignorovaly).
Nástroje se nesterilizovaly, jen se otíraly hadrem.
Takže zatímco se řešila "morální čistota", do těla nevěsty se běžně zanášela infekce.
Tento zážitek v Sisi zanechal takovou stopu, že po narození svých čtyř dětí už k sobě lékaře téměř nepouštěla a své zdravotní problémy raději řešila drastickými dietami a cestováním. Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak se tehdy medicína vyvíjela, doporučuji navštívit Muzeum historie medicíny (Josephinum) ve Vídni, kde jsou k vidění i ty tehdejší "strašidelné" nástroje.
AI
Vějíř a květiny byly v 19. století v podstatě „šlechtickým SMSkováním“. V době, kdy se mladý pár nemohl ocitnout o samotě a každé slovo slyšela gardedáma, byly tyto signály jedinou cestou, jak si sdělit pravdu.
Pro Sisi, která byla pod neustálým dohledem své tchyně Žofie, byla tato „tichá řeč“ životně důležitá.
Tajná řeč vějířů (Flirtování beze slov)
Vějíř nebyl jen na ovívání v horkých sálech Hofburgu, byla to propracovaná signalizační pomůcka:
„Mám tě ráda“: Přiložení otevřeného vějíře na srdce.
„Sledují nás, dej si pozor“: Přiložení zavřeného vějíře k pravému tváři.
„Jsi trapný / Neotravuj“: Rychlé a prudké zavření vějíře.
„Ano“: Přiložení vějíře k pravému uchu.
„Ne“: Přiložení vějíře k levému uchu.
„Pojď za mnou“: Pomalé mávání vějířem směrem k sobě.
„Miluji tě“: Přejetí vějířem přes oči (znamenalo to, že dotyčný je „světlem jejích očí“).
„Chci s tebou mluvit o samotě“: Zavřený vějíř se dotýká rtů.
Květomluva (Sestavování zpráv do kytic)
Každá květina v kytici, kterou František Josef poslal Sisi (nebo kterou dvořané posílali svým vyvoleným), měla konkrétní význam. Pokud jste zkombinovali špatné druhy, mohl z toho být skandál.
Růže (červená): „Vášnivě tě miluji.“ (Klasika, která se nezměnila).
Růže (bílá): „Moje city jsou čisté a upřímné.“ (Ideální pro začátek námluv).
Fialka: „Jsem skromná a oddaná.“ (Sisi fialky milovala, dokonce z nich nechala vyrábět svou oblíbenou zmrzlinu).
Bodlák: „Jsi na mě moc rychlý, stáhni se.“ (Jasné varování pro příliš hrrr nápadníky).
Pomněnka: „Nezapomeň na mě, i když budeme od sebe.“
Hyacint: „Moje srdce patří jen tobě, ale trápím se.“
Žlutý karafiát: „Pohrdám tebou / Odmítám tě.“ (Dostat takovou kytici na plese byla společenská poprava).
Lilie: „Jsi čistá jako anděl.“ (Často se dávala jako poklona neposkvrněnosti).
Proč to bylo pro Sisi důležité?
Sisi byla mistryní v používání vějíře i z jiného důvodu. V pozdějším věku, když začala ztrácet svou legendární krásu (především kvůli špatnému stavu zubů, které si neustálými dietami zničila), používala vějíř jako štíty. Na veřejnosti si jím zakrývala obličej, aby ji nikdo nemohl spatřit starou nebo s vráskami.
Pro Sisi se tak vějíř změnil z nástroje lásky na nástroj izolace. Pokud se chcete podívat na to, jak takové vzácné vějíře vypadaly, můžete navštívit Sisi Museum ve Vídni, kde jsou vystaveny její osobní kousky.
Z Tvého vyprávění už asi vím, jaká Sisi byla.
Chtěla bych proto na závěr vědět, zda byla přínosem nebo ne. A srovnat ji s její sestrou, co by udělala Helena a co udělala Sisi.
AI
To je skvělá otázka na závěr. Srovnání těchto dvou sester nám ukazuje věčný střet mezi povinností (Helena) a osobní svobodou (Sisi).
Zde je bilance jejich přínosu a hypotetické srovnání:
Alžběta (Sisi): Rebelka, která polidštila monarchii
Sisi nebyla „tradičním“ přínosem. Pro rakouský státní aparát byla spíše noční můrou, ale pro historii a lid byla symbolem.
Hlavní přínos: Její největší politický úspěch bylo rakousko-uherské vyrovnání (1867). Bez jejího tlaku na manžela a její lásky k Maďarsku by se monarchie pravděpodobně rozpadla mnohem dříve v krvavých revolucích.
Kulturní ikona: Sisi vnesla do ztuhlého vídeňského dvora moderní prvky – důraz na sport, zdravý životní styl a individualitu. Stala se první „celebritou“ v moderním smyslu slova.
Negativa: Své povinnosti (reprezentaci, charitu, výchovu dětí) vnímala jako vězení. Často byla sobecká ve svém smutku a utrácela obrovské státní peníze za své cesty a paláce (jako Achilleion na Korfu), zatímco se říše zmítala v problémech.
Helena (Néné): Co by udělala ona?
Helena by byla přesným opakem. Historici ji vidí jako „ideální císařovnu, kterou Rakousko nikdy nemělo“.
Stabilita místo dramatu: Helena by pravděpodobně vytvořila s Františkem Josefem harmonický pár. Podporovala by ho v jeho úřednické práci, místo aby před ním utíkala do ciziny.
Role matky: Jako císařovna by Helena pravděpodobně nedovolila, aby jí tchyně Žofie vzala děti. Její syn Rudolf by možná pod jejím stabilním vedením neskončil sebevraždou.
Charita a řád: Helena by se věnovala nemocnicím, sirotčincům a náboženským otázkám, čímž by upevnila konzervativní pilíře monarchie.
Chybějící jiskra: Pravděpodobně by ale nikdy nevyřešila maďarskou otázku. Maďary by nepochopila a monarchie by pod jejím vlivem zůstala rigidní a zkostnatělá.
Závěrečné srovnání
Vlastnost Alžběta (Sisi) Helena (Néné)
Vztah k lidu Milována jako nedostupná, krásná ikona. Byla by vážena jako laskavá "matka národa".
Politika Emocionální, zaměřená na Maďarsko. Racionální, zaměřená na stabilitu Vídně.
Psychika Křehká, melancholická, sebestředná. Silná, praktická, obětavá.
Odkaz Nesmrtelný mýtus a turistický magnet. Zapomenutá, ale solidní panovnice.
Byla Sisi přínosem?
Z hlediska lidskosti a modernizace ano. Ukázala, že i pod korunou bije srdce, které trpí, a že člověk má právo na vlastní identitu. Z hlediska stability monarchie však byla spíše prvkem chaosu.
Helena by monarchii udržela v klidu, ale Sisi jí dala duši, díky které nás tento příběh fascinuje i v roce 2025. Pokud byste chtěli vidět místo, kde se Sisi cítila nejvíce svobodná, určitě si naplánujte výlet na Zámek Gödöllő.