Berešová
Berešová ze základky
Spolužáci ze základní školy bývaji různí. Někteří v čase zdospěli a někteří se pořád posmívají.
Berešová ze základky není můj ročník, ale v domě, kde vyrůstala, ji asi budou znát. Já ji neznám. Nepatří do mé rodiny a nikdy nepatřila ani její rodina.
Rozumím tomu, že někdy někdo hledá v čase odpovědi. Sušká se, že paní Berešová měla dceru a vnučku, které odkázala být, ve kterém bydlela do své smrti, údajně rakovina. Sušká se, že pověřila nějakou svou kamarádku ve svém bydlišti, aby na tuto situaci dohlédla.
Přiznám se, že takový postup jsem slyšela prvně.
Paní Berešovou jsem neznala, ale asi patřila ke starousedlíkům a původní být vyměnila za menší. Šušká se, že měla obličejový handicap.
Toto město je maloměsto. Drby se tu šíří bleskem. Nikdy jsem s nikým o této situaci nemluvila. Ale umím si představit, že někteří místní tupci, se touto historkou náramně baví.
Nemám s tím, co se této rodině stalo, níc společného. Ale pokud mne někdo z této rodiny bude otravovat, nebudu nečinně stát.